Chaos Sanctuary

Respekt je časopis, který je prý pro chytré lidi. Proto ho moc nečtu. Má taky sekci blogů, která se vyznačuje tím, že je tam spousta mladých nadějných politologů a ekologů a jiných -ogů (třeba pedag), tak ty taky moc nečtu. Je tam několik zajímavých lidí, které si chodím číst s chutí, a občas někoho neznámého rozkliknu na hlavní stránce, co kdyby to byl další "čitelný" blogéř.

Včera jsem měla v práci značně pochmurnou náladu, způsobenou tím, že jsem tam musela čekat, až se dokončí něco, co jsem omylem spustila před tím, co jsem potřebovala udělat (no právě, ani jsem za to nemohla nikomu vynadat .. grrr), a to zřejmě byl důvod, proč jsem rozklikla článek Pohřbívání. Pojednává o tom, že by se neměli lidi spalovat, protože je to neekologické, anobrž dávat do papírových rakví přirozeně vyhnít. Chjo, další eko, řekla jsem si ale pak jsem ještě prolétla diskusi ...

Někteří tam psali, že určitě vyhnít, kdosi tvrdil, že radši ne, aby po něm nelezli červi, zkrátka taková poklidná diskuse pošmourného všedního odpoledne. Ale pak tam přišel profesionál - hrobník Piter, jasný zastánce pohřbu žehem (několik ukázek z diskuse, kterou vřele doporučuju k přečtení):

Pohřeb žehem má mnohé výhody pro všechny zúčastněné strany.

Předně, popel nemokvá. Takové mrtvé tělo obsahuje tuším nějakých osmdesát procent vody, která se rozkladem uvolňuje. Je to mňamka, pokud musíte z nějakého důvodu s rakví manipulovat před uplynutím tlecí doby. Běžně se například pohřbívá tzv. příloží, tj. do hrobu vyhloubeného až na úroveň předchozí uložené rakve, jejíž tlecí doba ještě neuplynula. Takhle to vypadá hezky, ale je nutné si uvědomit, že po takovém řekněme roce je milá rakévka plná mrtvolné vody a dřevo už je dostatečně zvetšelé, takže hrobník kope, kope, povídá si "už budu pomalu na rakvi" a najednou čvacht, je po kolena v pradědečkovi ...

Za druhé, s popelem se daleko lépe manipuluje. To vám přijde do úřadovny paní důchodově-záhrobního věku a brečí vám v kanceláři nad kafem, že si už nemůže dovolit platit hrob a že jí "národní vejbor" znárodní hrob i s manželem. Pokud je manžel penalizován (pohřben v penálu), paní má smůlu, protože za vykopání manžela by dala tolik co za nájem hrobu a stejně by s kostmi nemohla nijak nakládat, leda je nechat pohřbít jinam. Kdežto pokud je manžel instantní (v urně), vysvětlíte paní, že si může manžela nechat vyjmout, koupit si za pár stovek pěkný obal a postavit si ho doma na kredenc ...

A vůbec - půvab uren nejlépe doceníte ve chvíli, kdy vám při překládání z auta na vozík padne na nohu metráková rakev s dvoumetrákovým Romem. :)

Pak píše, že popel sami nesmíte rozptýlit, protže obsahuje kusy kostí. Musel by se přemlít.

Ani to tlení v rakvi není moc poklidné:

Ono to s tím klidem v zemi taky není tak horké. Za prvé vezměte v úvahu, že země pracuje. Zejména u hrobů ve svahu se kolikrát ostatky během tlecí doby posunou třeba o půl metru a to už člověku pořádně rozhodí plotýnky ...

To v té urně to máte vlastně jistější, tam si nosíte domeček s sebou a nikdo vám ho nevezme (jsou teď z plastu).

Rovněž není možné rozptýlit popel milence - uhlobarona u Karlova mostu:

Dokonce by to v krajním případě bylo možné hodnotit jako přestupek (zacházení s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti) a za to je pokuta až do výše padesáti tisíc. Zejména mravního cítění veřejnosti bych se v tomto případě bál, protože takový kus uhlobarona v oku nebo ve vlasech nadělá na mravním cítění zasaženého turisty značnou paseku. Eventuelně by se to dalo uhrát i na hanobení ostatků, což jsou až dvě léta ...

Tak já už se rozhodla, chci plastový domeček, nejlépe na zahrádce, co vy? Na takové rozhodnutí není nikdy dost brzo ...

Tímto také Piterovi děkuju, protože ta mizerná nálada tak nějak při čtení jeho příspěvků "vyhnila" :-)